Celý život jsem si myslel, že to vím. Ráno vstaneš, umyješ se, vyčistíš si zuby a jdeš na snídani. Tak to přece dělá každý.
Pak přišli beta čtenáři a já začal pochybovat, jestli nedělám celý život něco špatně.
Jak to začalo
Právě jsem dokončoval knížku Druhé pohádkové výlety pejska a kočičky a dal jsem rukopis přečíst dvaceti beta čtenářům. Jejich úkolem bylo hledat chyby, překlepy a nesrozumitelná místa. A oni hledali poctivě. Dostalo se mi přes dvě stě padesát připomínek ke gramatice, stylistice i ilustracím.
Ale jedna připomínka mě zastavila úplně jinak.
V jedné pohádce se říká, že u pejska a kočičky to ráno vypadá stejně jako u lidí. Napřed si jdou vyčistit zuby a pak jdou na snídani.
Dva beta čtenáři mi napsali, že bych to tam měl napsat ve správném pořadí. Že zuby se přece čistí až po snídani, ne před ní. A u toho jsem se zarazil. Nedělám to celý život špatně? Napadlo mě zjistit, jak to mají ostatní.
Anketa mezi čtenáři
Rozeslal jsem email čtyřem tisícům čtenářů a zeptal jsem se jich, jak je to u nich doma. Mezitím jsem samozřejmě hledal na internetu, co o tom říkají zubaři, ale vůbec jsem neměl ambici někoho poučovat. Jenom mě zajímalo, v jakém poměru budou výsledky. Kolik lidí si čistí zuby před snídaní a kolik po snídani.
Odpovědělo mi devadesát lidí. A výsledky byly poměrně jednoznačné. Zhruba dvě třetiny lidí si čistí zuby před snídaní, třetina po snídani.
Ti, kteří čistí zuby před snídaní, to nejčastěji zdůvodňují takto: Ráno chci jít ke snídani s čistými zuby a svěžím dechem. Když mě někdo ráno pozdraví, když mi někdo dá pusu, když si sednu ke společnému stolu s rodinou, nechci přemýšlet o tom, jestli je mi cítit z pusy.
Vybral jsem dvě typické odpovědi a abych nikoho nepřivedl do rozpaků, uvádím tady jenom křestní jména dvou čtenářů.
Lenka mi napsala toto:
„Já si je čistím hned po probuzení, abych měla čerstvý dech, když budu na někoho mluvit nebo kdyby mi třeba manžel chtěl dát pusu. Je to nepříjemné vědět, že můj dech není v pořádku.“
Lenka
Ti, kteří čistí zuby po snídani, mají zase trochu jinou logiku. Po jídle jim v ústech zůstanou zbytky jídla a chtějí jít do světa s čistými zuby.
Tomáš mi napsal:
„Zásadně po snídani. Večer si zuby čistíme pro sebe a ráno pro své okolí. Nasnídat, vyčistit zuby a odcházet z domu s čerstvým dechem.“
Tomáš
Zdá se, že obě strany mají logické vysvětlení. Jak už jsem psal výše, není mojí ambicí někoho poučovat, ale udělat netradiční průzkum. Přišel jsem k tomu náhodou. Přes jednu větu v pohádkové knížce o pejskovi a kočičce.
Co na to říkají zubaři?
Když jsem si přečetl, co o tom říkají čtenáři, šel jsem se podívat, co o tom říkají odborníci. A bylo to zajímavé čtení.
Většina zubařů a dentálních hygienistek se totiž kloní k čištění před snídaní. Mají pro to dva hlavní důvody. Ten první je ochrana skloviny. Když si ráno vyčistíte zuby fluoridovou pastou, vytvoříte na nich tenkou ochrannou vrstvu, která je pak odolnější vůči kyselinám z ranní kávy, džusu nebo ovoce. Ten druhý důvod je plak. Přes noc se v ústech nahromadí a ranní čištění ho odstraní dřív, než se s jídlem dostane do těla.
A proč tedy zubaři varují před čištěním hned po jídle? Také kvůli ochraně skloviny. Po snídani, hlavně po něčem kyselém jako je pomerančový džus, čaj s citronem nebo ovoce, je prostředí v ústech kyselejší a sklovina na chvíli změkne. Když se do ní v tu chvíli pustíte kartáčkem, můžete ji mechanicky poškodit. Proto platí jednoduché pravidlo. Pokud si chcete čistit zuby až po snídani, počkejte alespoň půl hodiny.
Zajímavý a smířlivější pohled má prezident České stomatologické komory Roman Šmucler. Podle něj ta otázka nemá jednoznačnou odpověď a důležitější je pochopit, co se v ústech vlastně děje. A uklidňuje i ohledně jednoho strašáka, totiž obavy, že se snídaní spolkneme noční bakterie. Toho se prý bát nemusíme, protože bakterie v ústech žijí přirozeně a polykáme je celý den i celou noc.
A nakonec ta nejhezčí věc. Když jsem porovnal odpovědi čtenářů s tím, co radí odborníci, zjistil jsem, že to docela sedí. Účastníci ankety se v poměru zhruba dva ku jedné přiklonili k čištění před snídaní. A k tomu se kloní i většina zubařů.
Je tu něco důležitějšího než debata o zubech
Když jsem si přečetl všechny odpovědi, uvědomil jsem si jednu věc. Lidé, kteří čistí zuby před snídaní, jsou o svém přístupu naprosto přesvědčení. A lidé, kteří čistí zuby po snídani, jsou o svém přístupu také naprosto přesvědčení. A každá ze stran má pro svůj pohled pádné důvody.
Teď si představte, že by se tito lidé potkali a každý tvrdošíjně obhajoval svůj názor. Nejspíš by se nedohodli. A přitom chtějí to samé, jít do světa s čistými zuby a čerstvým dechem.
Jenže to je přece jen otázka zubů. Co když jsou za tím důležitější věci?
Pejsek a kočička jsou v tomhle zvláštní. Oni se taky ne vždy shodnou. Pejsek občas něco poplete a kočička se na něj za to nezlobí. Mluví spolu, hrají si spolu, jeden se na druhého usmívá a je jim spolu dobře. Nedělají z toho bitvu. Dělají z toho vlídný příběh.
Hodně čtenářů mi píše, že se jim ty pohádky líbí i proto, že je v nich vlídnost a laskavost. A to je něco, co se v dění kolem nás vyskytuje poněkud poskrovnu.
A tak si dovolím závěrem přidat jednu recenzi, která vlastně říká přesně to, co jsem tady chtěl napsat a která mě potěšila o to víc, že ji napsala moje kolegyně Petra Sotonová:
„Na další pokračování pohádkových výletů jsem se moc těšila. Zhltla jsem ho za jedno odpoledne a teď si ho znovu užívám při čtení mladšímu synovi, který je z něj nadšený. Knížka je psaná jednoduchým srozumitelným jazykem a z příběhů na mě dýchá taková ta obyčejná laskavost.
Při čtení mě několikrát napadlo, jak by to bylo hezké, kdyby se k sobě lidé chovali tak jako pejsek s kočičkou. Takový vzor bych ráda předala svým dětem. Třešničkou na dortu pro mě opět byly ilustrace pana Tomana, které mě vrátily zpátky do dětství a připomněly mi původní Povídání o pejskovi a kočičce.“
Petra Sotonová
A co pejsek s kočičkou?
V pohádce to zatím zůstalo tak, jak jsem to napsal původně. Ráno pro krásu, večer pro zdraví, tedy před snídaní.
Nebývá zvykem, aby autor zveřejnil část své knížky. A už vůbec nebývá zvykem, aby zveřejnil celou jednu pohádku ještě předtím, než knížka opustí tiskárnu a dostane se ke knihkupcům. Doufám tedy, že vás toto malé porušení zvyklostí potěší, a třeba i vaše děti.
Pohádku z nové knížky, která vyvolala diskusi o správném čištění zubů, si můžete přečíst po kliknutí na tlačítko níže.
